Historie
Bývalá budova Orlovny v Silůvkách
Historie domu č. 54 v Silůvkách
Při posledním číslování domů v obci roku 1763 bylo přiděleno půllánu Wencla Franě na návsi v Silůvkách č.54.
Ač má velmi bohatou historii, zachovalo se o tomto domě jen několik písemných zpráv. Jak o domu samém, tak o jeho obyvatelích.
Z nich můžeme vyčíst, že dům držel po několik generací rod Fraňů. K roku 1839 již čtvrtláník Wencl Fraňa.
Z dávné minulosti je jisté jen to, že dům byl jedním z těch 28, které zde stávaly již před třicetiletou válkou k r. 1406. a sdílel neklidné osudy doby spolu s ostatními domy v obci.
Je zcela pravděpodobné, že byl jedním z těch 17 domů, které byly na jaře r.1645 zničeny a jejich obyvatelé povražděni.
Není též zatím zjištěno jak dům přežil epidemii cholery r.1831, jak se stal z půllánu čtvrtlán, a proč po zrušení roboty r. 1848, a tím zrušení panské kolárny a kovárny v Silůvkách vedle nynější hasičky byla kovárna přestěhována do č.54 a Fraňovi se věnovali kovářskému řemeslu a přestali hospodařit.
Po Wenclu Fraňovi převzal kovárnu jeho syn Franc Fraňa 15. června roku 1869. Ten tam také byl kovářem posledním. Proč se tak stalo?
Fraňovi měli 5 dětí:
1. Tomáše, nar. 18.9.1895, 3.4.1936 odešel do Vrůtek
2. Žofii, nar. 22.2.1897 provdaná Cesarová č. 140
3. Františka, nar. 1.2.1907 30.10.1932 odešel do Brna
4. Annu, nar. 29.6.1904 provdaná Smutná č. 186
5. Josefu, nar. 19.3.1912 prodaná Cesarová č. 185
Roku 1906 Franc Fraňa zemřel a tím kovárna zanikla. Od r. 1906 je majitelkou domu Antonie Fraňová, vdova po Francovi Fraňovi, narozena 15.6.1872.
V té době bydleli s Antonií v domě č. 54 ještě:
Cesar Matěj, nar. 29.2.1887 manželé
Cesarová Žofie, nar. 22.2.1897
Cesar Blahoslav, syn, nar. 12.7.1921
Cesar Zdeněk, syn, nar. 16.11.1922
Dále v domě bydleli:
Smutná Anna, nar. 29.6.1904 manželé
Smutný Václav, přiženil se 25.1.1925
Smutná Dobromila, nar. 12.7.1921, provdaná Höklová
Smutná Anna, nar. 19.3.1929, provdaná Elsnerová
Po nich bydleli v domě ještě na bytě:
Navrátilová Eleonora, vdova, nar. 20.2.1879
Navrátilová Eleonora, dcera, nar. 4.8.1908
Posledními obyvateli domu č.54 byli přistěhovaní z Brna - Králova Pole.
Citovecký Josef, pošťák, nar. 3.3.1910
Citovecká Vlasta, manželka, nar. 3.10.1910 odešli v r. 1945
Citovecký Jaroslav, syn, nar. 4.4.1939
Citovecký Milan, syn, nar. 23.11.1940
Po vyhlášení republiky r. 1918 začínají se v obci zakládat politické strany a organizace. Každá chce tu mít svůj stánek. Obecní hospoda již nevyhovuje náročnějším požadavkům stran k provozování kulturní a sportovní činnosti v obci. Tuto nutnost pociťuje také Lidová strana spolu s Orelskou jednotou, které mají v obci největší členskou základnu.
Proto byl také založen přípravný výbor v čele se starostou Matějěm Hodovským, jehož úkolem bylo nalézt příhodné místo k postavení Lidového domu – Orlovny.
Po zralé úvaze byl vybrán a také zakoupen dům č. 54, Fraňova kovárna ve středu obce, která požadavkům výboru plně vyhovovala.
Celý dům, včetně chlévů, stodoly, dvora a zahrady koupil starosta M. Hodovský s manželkou Amalií v únoru roku 1932. Ihned se započalo s přípravou staveniště. Nejprve byla zbourána stodola, která stála v místě dnešní požární nádrže a dále vykácen starý topol blíže potoka. Poté byly zbourány chlévy a kůlny. Zůstalo jen původní obytné stavení s bývalou kovárnou. Tu přestavěli roku 1906 na byt.
Pod budovou jsou dva klenuté sklepy propojené chodbou.
Na místě zbouraných chlévů byl postaven prostorný sál s jevištěm, přísálím, galerkou, sborovnou a sociálním zařízením.
Se stavbou se započalo 30. března 1932. Všichni členové Lidové strany přiložili ruku k dílu a také darovali hotovost 25 971 Kč.
Stavbu projektoval stavitel Karel Prchlík z Dolních Kounic a stavbyvedoucí Bohumil Kozel z Tikovic.
Na stavbu bylo zapotřebí 72 460 cihel, 150q vápna, 123 m3 písku, 697 potahů na dovoz kamene, dřeva, písku, cihel, železa, plechu a podobně.
Členstvo odpracovalo dobrovolně 894 pracovních dnů pod heslem:
Víra a věda, práce a píle,
musí vésti národ, má-li dojít cíle.
Zdař Bůh
3.června 1932 byla Orlovna za účasti Mons. Jana Šrámka, předsedy lidové strany a mnoha dalších hostí slavnostně vysvěcena Josefem Hodovským, děkanem z Veverských Knínic a P.Vladimírem Čapkem, farářem z Tikovic.
Bohužel jen 7 roků bylo dopřáno lidovcům a orelstvu užívat tento nádherný stánek k účelům, pro které byl postaven, to je kulturní a sportovní činnosti.
Během války r. 1939 – 45 je činnost stran a spolků zakázána. V dubnu 1945 je v sále zřízen vojenský lazaret Rudé armády.
Po válce byla činnost lidové strany a orla znovu v plné míře obnovena. Ve volbách r. 1946 byla lidová strana Jana Šrámka opět nejpočetnější stranou v obci,
Zloba, násilí a bezpráví totalitního režimu komunistů po únoru 1948 opět činnost nejsilnější strany zakázala.
Mezi léty 1950-60 slouží sál jako římskokatolická kaple pro obce Silůvky a Prštice. Roku 1960 byla Orlovna vyvlastněna a zřízen v ní „kulturní dům“.
V r. 1973-4 zde byla umístěna základní škola.
Od roku 1990 se zde opět rozvíjí orelská činnost jíž dominují hlavně sálové sporty, ale i ostatní jak je patrno z přehledu získaných cen ve vitríně u vchodu do sálu.
Přední budova, s jejíž přestavbou se již dávno počítalo byla zatím využívána nejprve jako byty, dále část jako spořitelna, část jako holírna Antonína Ličky, dále jako úřadovna MNV Silůvky a sklad CO.
Roku 1950 byl v obci zaveden místní rozhlas. Ústředna stála v místnosti vedle chodby do sálu. MNV používal nejprve tři, později čtyři místnosti, Tu čtvrtou adaptovali z průjezdu vedle Fialových.Tady se v padesátých letech realizovala politika strany a vlády, rozhodovalo se o osudu občanů. Předepisovaly se povinné dodávky rolníkům, psaly kádrové posudky, vnucovala se násilná kolektivizace, povolovaly se domácí porážky i doporučení do škol. Až nakonec MNV Silůvky zanikl sloučením s Pršticemi.
Roku 1968-9 byla na části orelské zahrady, na cvičišti, postavena nová prodejna Jednota.
Po pádu komunismu r. 1989 a obnovení činnosti Orla opět svitla naděje na přestavbu přední části Orlovny, bývalého obydlí Fraňů, jedné z nejstarších budov v obci, která se postupně rozpadala.
K zásadnímu rozhodnutí došlo v roce 2002, k 70. výročí vysvěcení sálu Orlovny. Starosta Orla bratr Josef Záděra se ujal úkolu postavit novou přední část Orlovny se všemi náležitostmi, které jsou k takové stavbě zapotřebí. Od vydání stavebního povolení, přes stavební firmu až po zajištění financí.
V jarních měsících r. 2003 byl vypracován projekt na novou stavbu. Po jeho schválení v červenci 2003 se započalo s bouráním staré budovy č. 54. Tomu předcházelo postupné vyklízení budovy. Byla odpojena elektrická přípojka, telefon, vyklizen sklad CO, nábytek, trezor a písemnosti náležející OÚ.
Samotné bourání bylo zadáno firmě Danstav spol s r.o., Vídeňská 104, 619 00 Brno. Dne 31. července se začíná sundávat křidlice bobrovka do nákladních aut. Poté je sundána vazba, Byla sedlová s dvojitými hambálky z domácího dřeva, borová. Roku 1850, při zřízení kovárny, nahradila původní doškovou střechu. To byla, kromě adaptací, nejmladší část domu. Během dvou dnů byla střecha snesena. V pondělí 4. srpna se započalo s bouráním stropů. Jejich konstrukce byla jedinečná. Nešlo totiž o trámový strop jen s vrchním záklopem a volným podhledem, jaké se v té době běžně stavěly.
Metlou tehdejších domů bývaly štěnice a švábi. Těm svědčily nejvíce právě trámové stropy mitvované prkny. Překrytí prken na trámech bylo podloženo laťkami, které nikdy nedoléhaly a tam byly štěnice zahnízděny.
Aby se tomu zamezilo a zlepšila se tepelná izolace, byl trámový strop v domě č. 54 budován tak, že na tesané stropní trámy byl nejprve nabit podhled z masivních latí na prst od sebe kovářskými laťováky. Mazaninou z hlíny a žitných plev byly vyplněny mezery mezi latěmi a zároveň strop omítnut. Prostor mezi trámy byl vyplněn plevami. Na záklop byla použita pětičtvrteční prkna (32 mm) nesámovaná, z borových a jedlových klád řezaná, až
60 cm široká, což značí, že stromy použité na desky byly staré 200 až 250 roků.
Je překvapivé, že některé z prken byly již použity na předchozí stavbě. Hoblovaná, malovaná a se zaoblenou hranou mezi krovy, jak tomu bývalo před 300 roky u trámových stropů. Záklop byl ke stropním trámům přibit rovněž kovářskými hřebíky. Na prknech byla položena nepálená hliněná dlažba do mazanice.
Tento strop ještě z dob roboty byl jen nad kovárnou stržen a nahrazen cihlovou klenbou o dvou polích, staženou kovovými šlisnami proti rozpínání.
Výheň zaústěná do komína a kolem očouzený strop svědčí o dlouhodobém provozu kovárny, Nebylo zjištěno, že by dům č. 54 někdy vyhořel, avšak sousední č. 55 vyhořel
r. 1894 i když mezi domy byla tehdy protipožární ulička v šíři 8 m. Z druhé strany vyhořel dům Procházkův r. 1854.
Před zřízením kovárny míval dům jen jeden komín jako všechny ostatní (platila se tehdy daň z komína, ne z domu) široký, zakončený lapačem jisker. Ústila do něj pec a ohniště z černé kuchyně.
Pod domem jsou tři sklepy přístupné z e strany ode dvora. Jsou klenuté, jen mělko pod povrchem, kvůli spodní vodě. Jsou dosti prostorné a dosud zachovalé. Je to nejstarší část stavby, nejméně 500 roků.
Dá se říci, že jeden sloužil k uchování potravin, mléka, másla, masa apod. a druhý k uskladnění brambor, zelí, zeleniny apod. Třetí je vlastně chodbou mezi nimi vybudovanou dodatečně. Ta je nyní zasypána. Sklep blíže křižovatky má větrací okénko do ulice.
Samotná stavba domu č. 54 byla postavena z nepálených cihel a jen obvodově taflována. Obvodové zdi jsou dvoustřevičné + tafel = 70 cm, ostatní střevicové 33 cm. Střední nosná zeď 45cm. Obvodové zdi byly proloženy ve dvou patrech dubovými ráhny, kvůli pevnosti zdi. Zdi byly omítnuty hliněnou maltou, venkovní zdi maltou vápennou.
Základy domu z místního lomového kamene na hliněnou maltu. Sokl kamenný nízký. Podlaha byla původně hliněná mazanice, po roce 1850 prkenná, bez izolace. Od roku 1926 měl dům elektrické osvětlení.
Veškerý stavební materiál, kámen, písek, cihly, dřevo použit z místních zdrojů. Při bourání domu byla stavební suť odvážena auty do lomu v Omicích (firma Hutira)..
Dne 7. srpna je starý dům odstraněn a místo připraveno k zahájení stavby.
Stavba je zaměřena a začíná se s výkopem základů na původním místě. Od 11. srpna již naváží domíchávače beton do základů, a v dalších dnech je na celé ploše staveniště položena betonová deska s armaturou.
15. srpna je založena stavba z cihelných bloků „Tondach“. V týdnu od 18. – 23. srpna je vyzděno přízemí budovy. 1. září pokládá jeřáb stropní panely: 2 boční široká pole a jedno užší nad chodbou. 4. září se již vyzdívá 1. patro.
6. – 7. září se betonuje obvodový věnec ve výši stropů 1. patra a jsou uloženy dva hlavní příčné kovové nosníky nesoucí vazbu. Vazba je také zavěšena na obvodní zdi vedle sálu. 26. září je hotova konstrukce vazby. Jsou dozdívány štíty, pokládá se krytina střechy. Současně jsou stavěny cihlové příčky.
Na stavbě pracují nejčastěji jen 4 pracovníci stavební firmy, kromě dopravy, jeřábů, stolařů a instalatérů.
V pondělí 29. září se začíná s dostavbou čelní stěny. Osazují se okenní rámy do arkýřů, na vazbu se nabíjí krytina střechy. Celá budova je k 3.10. již zvenčí omítnuta nahrubo.
Počasí dosud stavbě přálo. Až 4.10. začínají deště. To se již pracuje uvnitř na rozvodech vody, plynu, elektřiny a odpadech. Také se dokončuje střecha.
Od 29.9. do 4.10. se provádí klempířské práce a dokončuje se fasáda čelní stěny. Uvnitř se provádí omítky, obklady, též schodiště, kompletuje se kotelna a stropy v 1. patře. Byla zapojena elektřina.
4. až 6. listopadu se provádí výkop nového odpadu z Orlovny kolem chodníku až k Brázdilovým. A to ručně kvůli zemním kabelům apod. Je položeno potrubí z novoduru. Tím skončily hrubé zemní práce.
4.11. se osazují plastová okna 10 ks, 2.12. bylo sundáno lešení.
Na sv. Mikuláše se opravuje chodník před Orlovnou. 8. a 9.12., za mrazivého počasí provádí firma konečnou úpravu prostranství před novostavbou Orlovny.
Nic již nebránilo tomu aby mohlo dne 16.12.2003 proběhnout kolaudační řízení. To provedl stavební úřad ve Střelicích v zastoupení ing. Pakostové.
Po důkladné kontrole všech stavebních, hygienických i bezpečnostních prvků novostavby bylo konstatováno, že splňuje stavba všechny podmínky předepsané k uvedení budovy do provozu a její užívání se v plném rozsahu povoluje.
Co říci na závěr.
Zprovozněním této budovy vstupuje Orel Silůvky do nové etapy své činnosti. Máme dveře otevřené všem.
To heslo, vyslovené zde před 70 roky, platí i dnes a není jen k zamyšlení.
Víra a věda, práce a píle,
musí vésti národ, má-li dojít cíle.
Ve znamení tohoto hesla můžete k nám přijít za kulturou, za sportem i za zábavou a občerstvením.
Vše je celé obci k dispozici. Netoužíme po moci, slávě ani bohatství, kterým je dnešní svět až chorobně posedlý.
Ale po vzájemné úctě, přátelství, toleranci a lásce k bližnímu, která dovede vzbudit úsměv na tváři a pocit radosti a spokojenosti nás všech.
Zdař Bůh.
K přestavbě Orlovny v Silůvkách r. 2003 sepsal kronikář Zdeněk Škorpík.